V oblasti komunikace s pacienty přetrvává několik sporných bodů. Jedním z nich je problematika sdělování nepříznivé prognózy, kdy může dojít ke střetu přání nemocného být plně informován a přání lékaře chránit nemocného před krutou skutečností. V takovém konfliktu lékaři upřednostňují princip beneficence před principem respektu k autonomii nemocného, zatímco veřejnost spíše obhajuje právo na „plnou pravdu“. Článek se zamýšlí také nad interpretací „práva na veškeré informace“ ve vztahu ke zdravotnické dokumentaci a přináší původní výsledky šetření mezi nemocničními lékaři a lékařkami. V poměrně vysoké míře (55 %) mladí nemocniční lékaři a lékařky (n=166) zažili v minulém roce konflikt s nemocným pro rozdílnost názorů na léčbu nebo kvůli odmítnutí léčby nemocným. I když došlo k formálnímu uznání práva nemocného na informace, ve skutečnosti chybí v nemocničních zařízeních provozní pravidla, jež by dovolovala nemocným ovlivňovat komunikační proces podle vlastních potřeb. Další kroky v otázce sdělování informací musí reflektovat organizační kontext nemocniční péče, který by více naznačil legitimnost pacientských potřeb a posílil aktivní úlohu nemocného v komunikačním procesu.

        Klíčová slova: komunikace - právo na informace - práva pacientů - nepříznivá prognóza - beneficence - autonomie - konflikt.