Operace krční páteře pro degenerativní spondylogenní onemocnění z předního přístupu jsou výrazně častější než zadní foraminotomie. Poměr předních výkonů k zadním je asi 7:3. Většina neurochirurgů preferuje dekompresi z předního přístupu pro lepší dostupnost unkoosteofytů či degenerovaných disků komprimujících nervové struktury. U nemocných s polysegmentální krční spondylózou s klinicky manifestní monoradikulopatií C8 je foraminotomie ze zadního přístupu vhodným chirurgickým řešením. Je technicky jednodušší a bezpečnější, zvláště u obézních či nemocných s krátkým krkem, kde při expozici etáže C7/Th1 je poměrně vysoké riziko poranění krčních struktur. Stanovení diagnózy radikulopatie C8 je často problematické klinicky i morfologicky. V letech 2000–2002 jsme vyšetřili 11 nemocných s radikulopatií C8, kteří měli výrazný morfologický nález multisegmentální degenerativní stenózy dle CT a MRI. Provedli jsme EMG vyšetření k objektivizaci radikulopatie a somatosenzorické a motorické evokované potenciály k vyloučení komprese dlouhých míšních drah. Pro špatnou přehlednost úrovně C7/Th1 jsme všem pacientům provedli myelo CT, na kterém se prokázaly lokalizované komprese v etáži odpovídající postiženému kořeni. Bezprostředně po operaci došlo k ústupu bolestí u 7 osob (64 %), třem pacientům se okamžitě zlepšila svalová síla. Při jasné klinické manifestaci monoradikulopatie C8 (v korelaci s EMG a grafickým nálezem) se lze prostou zadní foraminotomií vyhnout náročné dekompresi z předního přístupu, která je v oblasti C7/Th1 zatížena rizikem poranění n. laryngeus recurrens, ductus thoracicus či kupuly pleury. Navíc při pozdější progresi spondylózy do vyšších etáží zůstává přední přístupová cesta nezatížená předchozí operací.

        Klíčová slova: cervikální spondylóza, radikulopatie, krční foraminotomie, myelo CT, elektrofyziologie