Degenerativní postižení krční páteře (destrukce intervertebrálního disku, spondylóza a spondylartróza) postihuje značné procento populace, v 5. deceniu ji lze prokázat přibližně u každého druhého vyšetřeného nemocného. Tvoří zároveň nejčastější příčinu klinicky manifestovaného postižení míchy (uvádí se, že až 32 % myelopatií je spondylogenního původu). Názory na léčbu cervikální spondylogenní myelopatie (CSM) se různí v náhledu na indikační kritéria i způsob chirurgické léčby. Současné publikace trpí nejčastěji nehomogenností sledovaného souboru, přetížeností množstvím sledovaných parametrů a hodnocení bývá retrospektivní. V této práci se autoři pokusili vymezit z poměrně malého souboru skupinu, která by mohla mít prospěch z agresivní chirurgické dekomprese (somatektomie) a navrhli podrobný vyšetřovací algoritmus. Autoři hodnotí formou prospektivní studie soubor 21 operovaných nemocných se stenózou krční páteře a zároveň klinicky i elektrofyziologicky manifestovanou myelopatií. Původní záměr omezit studii pouze na nemocné, kteří nemají žádné kořenové postižení, byl pro velmi nízký počet nemocných opuštěn a studie byla průběžně rozšířena o nemocné s radikulo- i myelopatií. Chirurgickým řešením byla vždy jedno- či víceetážová somatektomie (korpektomie), déza trikortikálním štěpem a fixace titanovými implantáty (dlahou s unikortikálními, zajištěnými vruty). V souboru sledovaných nemocných lze vyčlenit dvě odlišné skupiny: 1. Méně homogenní skupinu nemocných s chronickou formou CSM (většinou s mnohaletou anamnézou onemocnění), s klinickým stavem většinou stabilizovaným nebo pomalu progredujícím, u kterých radikální chirurgická dekomprese a stabilizace přinesla malý nebo žádný efekt. 2. Nemocné s náhle vzniklou nebo náhle progredující myelopatií s jasným grafickýmnálezem útlaku míchy,u kterých měla dekomprese zřetelný a rychlý účinek. Obě skupiny jsou obtížně odlišitelné, existují mezi nimi plynulé přechody. Z dostupných klinických, elektrofyziologických ani grafických příznaků není vždy možné určit příčinu myelopatie, nelze spolehlivě rozlišit zda jde o spondylogenní myelopatii nebo jen souběh myelopatie jiné etiologie na pozadí degenerativního onemocnění krční páteře. Zvolená chirurgická metoda je výrazně invazivní, zatížená rizikem pooperačních kořenových paréz a měla by být vyhrazena pro nemocné ve druhé skupině po důkladném zvážení všech medicínských i paramedicínských kritérií.

        Klíčová slova: degenerativní spondylogenní myelopatie, mediální somatektomie, somatosenzorické evokované potenciály