Renální kostní nemoc představuje závažnou komplikaci provázející chronické selhání ledvin. Patogenetické mechanismy jsou značně složité. Porucha se rozvíjí v důsledku hyperfosfatémie, hypokalcémie a nedostatku kalcitriolu již v období poklesu renálních funkcí pod 50 %. Dříve převažovala forma s vystupňovaným kostním obratem, dnes se stále častěji setkáváme s tzv. adynamickou kostní nemocí. Závažnou manifestací jsou extraoseální kalcifikace. V terapii se uplatňují vazače fosfátů v gastrointestinálním traktu (spolu s dalšími opatřeními, korigujícími hyperfosfatémii), doplnění kalcia v případě hypokalcémie, korekce metabolické acidózy a podávání aktivního metabolitu vitaminu D (kontinuálně jako suplementace při chybějící endogenní produkci; pulzně s cílem suprese aktivity příštítných tělísek). V případech „rezistentní“ hyperparatyreózy je indikováno operační řešení (paratyreoidektomie). Terapie adynamické formy není známa, důležitá je prevence nadměrné suprese činnosti příštítných tělísek. Novými trendy v terapii renální kostní nemoci jsou nekalciové vazače fosfátů v gastrointestinálním traktu, analoga aktivního vitaminu D (s nižším hyperkalcemizujícím potenciálem) a kalcimimetika.

        Klíčová slova: Chronické selhání ledvin - Renální osteopatie - Hyperparatyreóza - Hypoparatyreóza - Kalcitriol - Hyperfosfatémie