Autoři se zabývají problematikou využití aspirační léčebné punkce tenkou jehlou u abscesů a jiných hnisavých ložisek orgánů dutiny břišní a retroperitonea. Léčba touto metodou při pokračující antibiotické léčbě byla využita u 60 nemocných (40 mužů a 20 žen), a to u 25 nemocných s abscesy jater, u 28 nemocných s hnisavými ložisky pankreatu a u 7 nemocných s hnisavými ložisky ledviny. U většiny nemocných se jednalo o hnisavá ložiska solitární (43 osob). Celkový objem evakuovaného hnisu byl u většiny osob (52) vyšší než 20 ml, z tohoto počtu u 24 nemocných byl objem dokonce větší než 100 ml. Nebyla prokázána souvislost mezi četností ložisek, jejich velikostí a úspěšností léčby. Průměrný počet punkcí do zhojení abscesů a jiných hnisavých ložisek byl u jater 2,76, u pankreatu 2,5 a u ledvin 1,1. Úspěšnost léčby byla nejvyšší u abscesů jater (96 %) a hnisavých ložisek pankreatu (82 %), nižší u abscesů ledvin (57 %). Vyšší úspěšnost u hnisavých ložisek pankreatu byla pravděpodobně ovlivněna převážným zastoupením infikovaných pseudocyst v tomto souboru. Nižší průměrný počet punkcí do zhojení abscesů a nižší úspěšnost u ledvin byly ovlivněny radikálnějším přístupem urologů, kteří již po první evakuační punkci přistoupili k radikálnímu operačnímu řešení. Komplikace se vyskytly v 9,5 % všech punkcí, přičemž ve všech případech se jednalo pouze o komplikace nezávažné. Dosažené výsledky prokázaly přínos cílené léčebné aspirační punkce v léčbě hnisavých ložisek parenchymových orgánů dutiny břišní a retroperitonea ve srovnání s klasickým chirurgickým řešením. Za přednost použité metody v léčbě hnisavých ložisek jater a pankreatu lze považovat vysokou úspěšnost, nízkou invazivitu a nízké riziko komplikací při malé finanční náročnosti a široké dostupnosti.

        Klíčová slova: Játra - Pankreas - Ledviny - Absces - Aspirační punkce tenkou jehlou - Terapie