Úvod: V současné době se odhaduje, že se cukrovka vyskytuje asi u 120 milionů osob. Toto one- mocnění je spojeno s výskytem řady velmi závažných orgánových komplikací a velmi často je diagnostikováno pozdě (s odstupem několika let od jeho vzniku). Protože se i přes zvýšené dia- gnostické a léčebné úsilí stále počet diabetiků zvyšuje, hledají se nové diagnostické a léčebné prostředky. Bylo prokázáno, že k některým komplikacím cukrovky dochází nejen při její špatné kompenzaci, ale i při hyperinzulinémii (hypertenze, ischemická choroba srdce a velkých cév atp.). V klinické praxi však lze stanovit hyperinzulinémii, resp. počínající inzulinorezistenci velmi ob- tížně, protože klasická vyšetření (inzulin a C-peptid nalačno) mají velmi nízkou specifitu a senzi- tivitu. Proto se používá k odhadu inzulinorezistence zátěžových testů (např. vyšetření inzulinu po sti- mulaci glukózou, nebo C-peptidu po stimulaci glukagonem, inzulinových tolerančních a supres- ních testů, nebo při výzkumných studiích tzv. minimálních modelů či clampových technik). Jakýkoliv zátěžový test je však z hlediska časového, ekonomického, technického i personálního nákladný, a proto se hledají možnosti jak odhadovat stupeň inzulinové rezistence a senzitivity ze vzorku biologického materiálu za bazálních podmínek. Cíl studie: Protože se v literatuře velmi ojediněle objevují zmínky o stanovení intaktního proinzu- linu jako ideálním markeru inzulinové rezistence za bazálních podmínek, rozhodli jsme se v naší studii zjistit vztahy mezi intaktním proinzulinem (PI) a ostatními biochemickými parametry u pa- cientů s cukrovkou 2. typu a dyslipidémii (skupina 200 probandů) a odhadnout, zda PI koreluje s výsledky zátěžových testů (modifikovaný oGTT s výpočtem sumy a delta inzulinu - 120 proban- dů). Výsledky: Zjistili jsme, že PI (na rozdíl od inzulinu, C-peptidu a proinzulinu-celkového) koreluje s výsledky zátěžového testu charakterizujícího inzulinorezistenci (suma a delta inzulinu, korelač- ní koeficient 0,84) (n = 120 osob). Dále jsme prokázali, že probandi (n = 200 osob), kteří jsou sledováni pro cukrovku 2. typu nebo dyslipidémii (nebo obě onemocnění), se od kontrolního souboru (n = 20 osob) liší z biochemických ukazatelů pouze v koncentraci PI (dispenzarizovaní jej mají vyšší, p > 0,99), přičemž v ostatních standardních bazálních charakteristikách inzulinové sekrece a rezistence se soubory nelišily. Výsledky jsme korelovali i s HOMA modely inzulinové sekrece a rezistence, přičemž jsme také žádné vztahy nezjistili. Koncentrace PI u tohoto souboru významně korelovala s koncentrací cho- lesterolu, fibrinogenu a triacylglycerolů; nebyly nalezeny souvislosti mezi hodnotami intaktního proinzulinu a C-peptidem a inzulinem. Závěr: Na základě výsledků naší studie se domníváme, že vyšetření intaktního proinzulinu je validním „bazálním“ ukazatelem inzulinové rezistence. Z našich výsledků také vyplývá, že intakt- ní proinzulin je pravděpodobně velmi silným prediktorem rizika vzniku kardiovaskulárních kom- plikací.

        Klíčová slova: Diabetes mellitus 2. typu - Proinzulin - Ukazatel inzulinové rezistence.