Souhrn:
Cíl. Cílem práce bylo zjistit výskyt jednotlivých kardiovaskulárních projevů systémového lupus erythematodes
(SLE) detekovatelných echokardiograficky, popsat jejich typ, stupeň závažnosti a zjistit vztah
k jednotlivým charakteristikám SLE. Metodika. Bylo vyšetřeno 56 nemocných se SLE. Pacienti absolvovali
echokardiografické vyšetření, které zahrnovalo posouzení struktury a funkce levé komory srdeční
s hodnocením diastolické funkce pomocí tkáňové dopplerovské echokardiografie, posouzení struktury
a funkce chlopenního aparátu, posouzení struktury a funkce pravé komory s hodnocením její systolické
funkce a posouzení tlaků v plicnici a změn v perikardu (parametry: IVSd (šíře septa), ZSd (šíře zadní
stěny), LKs/m2 (systolický rozměr levé komory), LKd/m2 (diastolický rozměr levé komory), EDV/m2 (enddiastolický
objem levé komory), ESV/m2 (endsystolický objem levé komory), EF (ejekční frakce), velikost
srdečních oddílů v jednorozměrném zobrazení, přítomnost významné trikuspidální regurgitace a její
vrcholový gradient, dále Tei index). Při klinickém vyšetření byla hodnocena základní demografická data,
typ imunosupresivní léčby a délka její aplikace, dávka kortikosteroidů, kterou nemocní užívali, přítomnost
autoprotilátek (anti ds DNA, anti Ro, La, ACLA), přítomnost orgánových projevů a aktivita nemoci
dle skóre SLEDAI. Byl zjišťován vztah mezi jednotlivými echokardiografickými patologiemi a parametry
SLE. Výsledky. Byly nalezeny různé typy chlopenních regurgitací u 13 pacientů a perikardiální výpotek
u 8 pacientů Nebyly zjištěny známky přítomnosti plicní hypertenze. Pohlaví pacientů výskyt kardiologických
patologií neovlivňovalo. Výskyt perikardiálního výpotku i chlopenních regurgitací souvisel s věkem
pacienta. Vyšší výskyt byl u nemocných starších než 45 let. Doba trvání SLE není ve sledovaném souboru
významně asociována s výskytem těchto patologií a totéž bylo prokázáno i pro všechny ostatní sledované
parametry SLE. Byla zjištěna velmi silná korelace mezi výskytem perikarditidy a postižením plic, která
není ovlivňována ani délkou trvání choroby ani věkem pacientů.Výskyt chlopenních regurgitací je statisticky
významně zvýšený u pacientů s postižením vnitřních orgánů, a to specificky plic a CNS. Nebyla
prokázána vazba k postižení ledvin. Bylo zjištěno statisticky méně chlopenních regurgitací u pacientů
s kožním nebo kloubním postižením. Perikarditida koreluje pozitivně se zvýšenými hodnotami Tei indexu.
Vyšší hodnoty PG max na trikuspidální regurgitaci korelují s plicní manifestací SLE a s vyšší aktivitou
SLE (SLEDAI index > 5). Závěr. SLE se manifestuje řadou kardiovaskulárních komplikací. V našem
souboru se echokardiograficky detekovatelné patologie (zejména chlopenní regurgitace a perikardiální
výpotek) kumulují u pacientů s přítomností orgánových projevů a u aktivního SLE (nejvíce při postižení
plicního intersticia), bez ohledu na dobu jeho trvání. U starších pacientů s plicním postižením s dlouho
trvajícím SLE byly zjištěny významně zvýšené hodnoty Tei indexu. U aktivního SLE s plicními projevy
jsou zvýšeny hodnoty Pg max na trikuspidální chlopni. U ostatních echokardiografických parametrů
nebyly v této analýze zjištěny žádné korelace ani vztahy k intenzitě a závažnosti SLE.
Klíčová slova:
systémový lupus erythematodes, kardiovaskulární projevy, echokardiografie, perikarditida,
plicní hypertenze
|