Klinické využití otoakustických emisí jako indikátoru kochleární funkce je do značné míry omezeno závislostí na stavu středouší. Dobrá transdukční funkce středního ucha je nezbytnou podmínkou pro detekovatelnost otoakustických emisí v zevním zvukovodu. Autoři se rozhodli vyhodnotit nálezy otoakustických emisí u 60 uší (52 osob) po různých typech ušních operací. Podmínkou zařazení do studie byl práh vzdušného vedení na frekvencích 0,5 - 4,0 kHz < 25dB HL a vzdušně-kostní rozdíl (A-B gap) < 10 dB. TEOAE byly výbavné u 17 z 20 uší po tympanostomii. Detekovatelnost TEOAE nebyla závislá na časovém intervalu po inzerci gromety. Na rozdíl od TEOAE byly DPOAE obvykle nevýbavné nebo neměřitelné nebo měly velmi malou amplitudu. TE i DPOAE byly výbavné u tří ze 13 uší po fasciální retromyringické myringoplastice, v jednom případě byly výbavné pouze DPOAE. U zbylých devíti uší byly EOAE nevýbavné. TE i DPOAE nebyly výbavné na uších po inzerci hydroxylapatitového TORPu, PORPu, ani po rekonstrukci inkudosta- pediálního skloubení ionomerním cementem. Evokované otoakustické emise byly detekovatelné pouze na jednom z 19 uší operovaných pro otosklerózu (stapedoplastika podle Schuknechta). Naopak jasně pozitivní emise byly získány na dvou uších po antromastoidektomii pro akutní mastoiditidu a na dvou uších po chirurgickém odstranění exostóz zevního zvukovodu. Popsaná pozorování vedou k závěru, že absence EOAE po středoušní mikrochirurgii je pravděpodobně způsobena drobnými změnami ve středouší, nikoli poškozením vnitřního ucha. EOAE nejsou vhodné k vyšetření kochleární funkce po tympanoplastických operacích. Lze je doporučit pouze u stavů po tympanostomii, za výhodnější test u uší s grometami lze považovat TEOAE. U lehkých nedoslýcha- vostí mohou otoakustické emise podstatným způsobem přispět k odlišení převodního a percepčního typu poruchy.

        Klíčová slova: otoakustické emise, vliv středouší, tympanoplastiky, převodní nedoslýchavost.