Endotel vystýlá všechny cévy v lidském těle, je základní strukturou zajišťující působení látek cirkulujících v oběhu na cévní stěnu. Je orgánem, jehož zdraví je nezbytné pro fyziologickou funkci cévního systému. Porucha jeho funkce je základním faktorem při vzniku a rozvoji cévního onemocnění. Za fyziologických podmínek má endotel antiadhezivní a antitrombotické vlastnosti, produkuje vazoaktivní látky, brání průniku cirkulujících látek i formovaných elementů přes cévní stěnu a prostřednictvím adhezivních molekul se účastní interakcí s buňkami v krevním oběhu. Rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění jako jsou hypertenze, hyperlipidémie, hyperglykémie, kouření poškozují funkce endoteliálních buněk a způsobují vznik endotleiální dysfunkce. U ne- mocných s arteriální hypertenzí je endoteliální dysfunkce charakterizována poruchou vazorela- xačních schopností endotelu, zvýšenou adhezivitou a permeabilitou endoteliálních buněk, strukturálními změnami cévní stěny. Při poškození endotelu dochází účinkem uvolněných cytoki- nů ke zvýšené expresi adhezivních molekul, adhezi a migraci zánětlivých buněk přes cévní stěnu. Cytoadhezivní molekuly jsou z povrchu endotelu uvolňovány do krevního oběhu, kde vzestup jejich plazmatických hladin může sloužit jako marker endoteliálního poškození. Endoteliální dys- funkce u hypertoniků významně přispívá ke vzniku a progresi chronického cévního onemocnění - aterosklerózy. Zlepšení poškozené funkce endotelu je proto v současné době atraktivním terapeu- tickým cílem při léčbě hypertenze.

        Klíčová slova: Fyziologická funkce endotelu - Rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění - Endoteliální dysfunkce - Adhezivní molekuly - Progrese aterosklerózy - Léčebné možnosti.