Souhrn:
Diabetes mellitus (DM) při chronické pankreatitidě (ChP) je považován za unikátní klinickou
a metabolickou jednotku. V porovnání s DM 1. typu se vyznačuje řadou odlišných vlastností: labilitou
se střídáním vysokých a nízkých glykémií, častějším výskytem hypoglykemických epizod
a minimálním výskytem ketoacidózy. Potřeba aplikovaného inzulinu je pro zajištění srovnatelné
upokojivé kompenzace cukrovky s diabetiky 1. typu významně nižší a citlivost periferních tkání
na endogenní i exogenně dodávaný inzulin je významně vyšší. Tyto klinické odchylnosti jsou
následek sice snížené, ale vždy zachovalé inzulinové sekrece, snížené produkce glukagonu, poruch
zevně sekretorické funkce slinivky břišní, ale také alkoholismu nebo nedostatečného a nepravidelného
příjmu potravy nemocnými. DM sekundárně vznikající při ChP je provázen
chronickými, mikroangiopatickými a neuropatickými komplikacemi obdobně ostatním typům
DM. Léčebně je z nefarmakologických opatření na prvním místě vyloučení alkoholu, dostatečná
a adekvátní nutrice a současná léčba poruchy exokrinní sekrece. Farmakologickou léčbou je léčba
inzulinem! Jde o substituční léčbu při inzulinové deficienci. Dávky inzulinu musí být voleny
velmi opatrně pro nebezpečí hypoglykémií. Nejčastější příčinou diabetes mellitus sekundárně
vznikajícího při pankreatických chorobách je v Evropě alkoholická chronická pankreatitida,
v tropických zemích a Indii nealkoholická tropická kalcifikující pankreatitida (TCP).
Klíčová slova:
Chronická pankreatitida - Sekundární diabetes mellitus
|