Interleukin-1 (IL-1), významný prozánětlivý cytokin, je považován za jeden z klíčových faktorů podílejících se na patogenezi onemocnění parodontu. Řada recentních studií zkoumala úlohu polymorfismů v genech pro IL-1α a IL-1β při rozvoji parodontitidy, ale dosavadní nálezy nejsou zcela konzistentní. V této práci jsme se zabývali variantami v genu pro IL-1α (-889 C/T) a IL-1β (+3953 C/T) v české populaci u 148 pacientů s chronickou parodontitidou a 107 kontrolních osob. Polymorfismy byly detekovány metodou polymerázové řetězové reakce (PCR) s následnou restrikční analýzou enzymy Nco I (IL-1α) a Taq I (IL-1β). Při analýze jednotlivých polymorfních variant jsme našli významně zvýšenou frekvenci IL-1β +3953 C alely u pacientů s parodontitidou ve srovnání s kontrolními osobami (78,0 % verzus 67,8 %, p = 0,006, pcorr < 0,05). Zastoupení IL-1α -889 alel a genotypů se významně nelišilo mezi oběma soubory. Četnost tzv.kompozitního genotypu [IL-1α(-889)T + IL-1β (+3953)T] byla signifikantně snížena u nemocných oproti kontrolám. Závěrem můžeme konstatovat, že polymorfismy v genech pro IL-1 mohou hrát roli v etiopatogenezi chronické parodontitidy v české populaci.

        Klíčová slova: parodontitida – interleukin-1-gen – polymorfismus – haplotyp