Práce pojednává o vztahu sympatického nervového systému, metabolického syndromu inzulinové rezistence a kardiovaskulárního rizika. Je uvedena struktura a funkce sympatického nervového systému - centrální část sympatiku je uložena v hypotalamu a prodloužené míše. Hypotalamus sdružuje vegetativní řízení kardiovaskulárního systému a procesů ovlivňující intermediární metabolismus, což přispívá k vysvětlení častého výskytu metabolických poruch u osob s arteriální hypertenzí nebo ischemickou chorobou srdce. Zvýšená aktivita sympatického nervového systému je v přímé asociaci s kardiovaskulární i celkovou úmrtností. Osoby s metabolickým syndromem inzulinové rezistence mají vyšší aktivitu sympatiku, a tedy vyšší kardiovaskulární riziko. V práci je popsán patogenetický podklad tohoto rizika i v souvislosti se sympatoadrenálním systémem. Zvýšenou aktivitu sympatiku a inzulinové rezistence lze úspěšně zlepšit změnou životního stylu, tj. nekouřením, nízkoenergetickou stravou, pravidelním tělesným pohybem a redukcí hmotnosti. Kromě toho lze kardiovaskulární riziko snížit i farmakologicky, a to nejlépe některými antihypertenzivy. Kromě klasických antihypertenziv jsou uvedeny agonisté imidazolinových receptorů a jejich vliv na regulaci krevního tlaku a inzulinové rezistence.

        Klíčová slova: Sympatický nervový systém - Inzulinová rezistence - Kardiovaskulární riziko