Stabilita okraje kostního lůžka
zatěžovaného implantátu – porovnání
s matematickými modely
Himmlová L.1, Goldmann T.2, Kácovský A.2
1Výzkumný ústav stomatologický 1. LF UK a VFN, Praha, přednostka prof. MUDr. J. Dušková, DrSc. 2ČVUT Praha, Fakulta strojní, Ústav mechaniky, Praha, vedoucí ústavu prof. Ing. S. Konvičková, CSc. |
|
Souhrn:
Adaptace kostního lůžka implantátu na působící zatížení se v RTG obrazu většinou projevuje jako miskovitá
resorpce kosti v okolí krčku implantátu. V prvním roce po zatížení dochází k výraznějšímu úbytku okraje kosti,
poté se stav buď stabilizuje nebo resorpce okraje kosti pokračuje až dojde ke ztrátě implantátu. Studie je zaměřena
na porovnávání stability okraje kostního lůžka implantátů v závislosti na tvaru, velikosti a sklonu nitrokostní
části implantátu a na druhu nesené protetické práce. U sledovaných implantátů byly každých šest měsíců zhotoveny
RVG snímky. Z nich byl sestaven profil implantátu a určena jeho stabilita. Počty stabilních a nestabilních
implantátů vzhledem k velikosti, tvaru a sklonu nitrokostní části implantátu i k nesené protetické práci byly statisticky
zpracovány a porovnány s matematickými modely. Rozdíly mezi jednotlivými způsoby zatížení nejsou signifikantní,
s výjimkou implantátu použitého jako vmezeřený pilíř mezi vlastní zuby pacienta. Korelace s matematickými
modely není výrazná zejména proto, že pohyby a síly působící při funkci nejsou přesně známé a popsané,
a do modelů byly zadány průměrné hodnoty. Pro potřeby klinické praxe je nezbytné matematické modely individualizovat.
Klíčová slova:
dentální implantáty – velikost – tvar – sklon – RVG – protetické práce – matematické modely
– metoda konečných prvků
|