Cílem prospektivní multicentrické studie bylo stanovit koncentrace metabolitů vitaminu D u pacientů s renální insuficiencí a sledovat odezvu parametrů kalciofosfátového metabolismu na individualizovanou cílenou terapii. Do studie bylo zařazeno 184 pacientů, z toho 66 pravidelně dialyzovaných (Ckreat 0,11 ± 0,05 ml/sec., věk 57,6 ± 16,6 let) a 118 dispenzarizovaných pro renální insuficienci (Ckreat 0,42 ± 0,23 ml/sec., věk 60,8 ± 11,0 let). Po stanovení základních parametrů kostního metabolismu (Ca, Pi, ALP) a parametrů acidobazické rovnováhy byl radioimunochemicky stanoven kalcidiol, kalcitriol a parathormon, následně byla vyhodnocena a cíleně upravena stávající terapie. S odstupem 2 měsíců byla provedena laboratorní kontrola. Vstupní koncentrace kalcidiolu v 73 % případů spadaly do referenčního rozmezí. Podle klinických doporučení je však třeba dolní hranici referenčního rozmezí přehodnotit směrem k vyšším hodnotám, takto zpřísněným kritériím vyhovovalo pouze 20 % pacientů. Hladiny kalcitriolu v referenčním rozmezí byly shledány pouze u 30 % pacientů, po úpravě terapie u 49 %. Léčba preparáty vitaminu D byla často limitována hyperfosfatémií, nízkým PTH popř. hyperkalcémií. U nedialyzovaných pacientů vstupní hladiny kalcitriolu významně korelovaly se vstupním kalcidiolem, podáním kalcidiolu lze u nich stimulovat 1-hydroxylázu v ledvinách. Nízké hladiny kalcidiolu a kalcitriolu u pacientů se selháním ledvin zaslouží pozornost, zejména proto, že včasná, avšak individualizovaná a kontrolovaná suplementace metabolitů vitaminu D již při snížení funkce ledvin, představuje prevenci pozdních pokročilých forem poruchy kostního metabolismu v období dialyzačního léčení.

        Klíčová slova: Vitamin D - Kalcitriol - Kalcidiol - Parathormon - Chronické selhání ledvin - Renální osteopatie