Současná neuropsychologie značnou měrou přispívá k pochopení těch aspektů schizofrenního onemocnění, které přímo souvisí s kognicí. Jedním z vlivných neuropsychologických přístupu je takzvaná dyskonekcní hypotéza, která předpokládá, že dysfunkcní nejsou pouze jednotlivé oblasti mozku schizofrenních pacientu, ale hlavně komunikace mezi těmito oblastmi. Podkladem dyskonekce může být dysfunkce na anatomické, neurochemické nebo funkční úrovni. Tento článek se primárně zaměřuje na úroveň poslední a zužuje svou pozornost na dysfunkční komunikaci mezi frontálním a temporálním kortexem. Je zde nastínen vývoj takzvané funkční frontotemporální dyskonekce a podrobněji popsány možné souvislosti této dyskonekce s rozličnými kognitivními poruchami a psychiatrickými fenomény. Zdá se, že by narušená komunikace mezi zmiňovanými oblastmi mohla být jednou z příčin poruch paměti, řeči nebo exekutivních funkcí u schizofrenie. Mohla by také vysvětlit princip vzniku některých sluchových halucinací. Jestli lze funkční fronto-temporální dyskonekci považovat také za trait marker schizofrenie je ještě třeba potvrdit.

        Klíčová slova: fronto-temporální dyskonekce, schizofrenie, kognice, frontální kortex, temporální kortex.