Souhrn:
Delirium je v současnosti nejčastější formou akutní poruchy duševního stavu a chování,
která se vyskytuje prakticky ve všech medicínských oborech a ve všech typech
lůžkových zařízení, zejména těch s vyšším podílem nemocných vyššího věku (geriatrie)
či závažně nemocných (jednotky intenzivní péče). V blízké budoucnosti lze
očekávat narůst incidence deliria (v souvislosti se stárnutím populace a zvýšením
podílu závažně až kriticky nemocných). Jsou známy nejčastější vyvolávající příčiny
(může jí být prakticky každé závažné somatické onemocnění, operace, úraz, vliv
farmak či abstinence, ale i primární mozková léze) i hlavní rizikové faktory deliria,
kterými jsou zejména vyšší věk a preexistující demence. Zbývá však objasnit detailní
etiopatogenezi mozkové dysfunkce, specifické rizikové faktory tzv. septické encefalopatie
u kriticky nemocných a u primárních mozkových postižení (zejména
význam lokalizace fokálních mozkových lézí). Tento syndrom je v současnosti poddiagnostikovaný;
nerozpoznané zůstávají asi 2/3 případů deliria, zejména tzv.
hypoaktivní typ. Použití validovaných testů zaměřených specificky na screening
zvyšuje významně záchyt deliria. Diagnostika u nemocných na jednotkách intenzivní
péče, často farmakologicky sedovaných a neschopných verbální komunikace,
vyžaduje specifické testy. Multifaktoriální preventivně-léčebná opatření mají pravděpodobně
pozitivní vliv na výskyt a tíži deliria. Objasnění etiopatogeneze deliria
však může přinést účinnější postupy, vedoucí k minimalizaci následků deliria, kterými
jsou zvýšení mortality, zhoršení kognitivní a funkční úpravy, institucionalizace
nemocných a zvýšené ekonomické náklady na jejich péči. Delirium je závažný
multidisciplinární neurologicko-psychiatrický problém, který představuje výzvu
pro oba obory srovnatelnou významem s problematikou demence.
Klíčová slova:
delirium, rizikové faktory, kriticky nemocní, septická encefalopatie
|