Ve vyspělých zemích je hemodialyzační léčba dostupná všem nemocným s chronickým selháním ledvin, kteří ji potřebují. V současné době musí nefrologové také řešit otázku, kdy je možno dlouhodobou hemodialyzační léčbu odmítnout, ev. ji přerušit, protože již není prodloužením kvalitního života. Výsledky dlouhodobé hemodialyzační léčby jsou závislé na správném načasování jejího zahájení a na kvalitě nefrologické péče poskytované již dlouho před rozvojem ledvinného selhání. Morbidita, mortalita a kvalita života nemocných jsou zásadním způsobem ovlivněny kvalitou poskytované hemodialýzy. Významným faktorem je dávka dialyzační léčby hodnocená podle indexu Kt/Vurea, odrážejícího eliminaci urey a zřejmě i jiných nízkomolekulárních látek. I když prospektivní kontrolované studie zatím neprokázaly příznivý vliv hemodialyzačních membrán propustnějších pro větší molekuly („high-flux“ membrány) na osud nemocných, předpokládá se i nadále možnost toxického působení tzv. středně molekulárních látek a peptidů o malé molekulové hmotnosti. Data svědčící pro zlepšení kvality života nemocných při každodenním provádění hemodialýzy vyžadují další zkoumání. Nevyřešeným problémem současných hemodialyzačních systémů zůstává nedostatečná biokompatibilita, v jejímž důsledku vznikají reakce s možností akutního i dlouhodobého poškození dialyzovaných nemocných.

        Klíčová slova: Hemodialýza - Účinnost - Urea - Střední molekuly - Dialyzační membrány - Biokompatibilita