Práce analyzuje soubor 32 dospělých nespolupracujících pacientů, kterým byl sanován chrup v celkové anestezii v letech 1997–1999. Byli to převážně mentálně postižení, psychicky nemoc- ní a 2 osoby s nezvládnutelným dávivým reflexem. Většina z nich byla v domácí péči. Pacienti byli vyšetřeni a jednorázově ošetřeni na operačním sále v celkové anestezii s orotracheální intubací. Byla zjišťována dostupnost této speciální péče pro neošetřitelné pacienty, kazivost chrupu indexem KPE, průměrná délka ošetření a počet výkonů, použité materiály a typy kazů podle Blacka. Vzdálenost k ošetření pro 13 osob (40,6 %) byla delší než 60 km. Spolupráce s rodiči a praktickými lékaři nebyla na potřebné úrovni. Průměrná hodnota KPE činila 16,84 a to potvrzuje vysokou kazivost chrupu. Pacienti byli ošetřováni průměrně 1 hodinu 35 minut. Za tuto dobu bylo provedeno 5,97 výkonů, z toho bylo 2,13 extrakcí a 3,84 výplní. Z celkového počtu 123 výplní bylo zhotoveno nejvíce V. Blackových tříd – 38 (30,85 %) a I. tříd – 32 (26,02 %), dále následovalo 29 (23,58 %) III. tříd, 13 (10,57 %) IV. tříd a nejméně 11 (8,94 %) II. tříd. Velké množství krčkových kazů odpovídalo špatné hygieně a nevhodným stravovacím návykům. Nejčastěji použitý materiál byl amalgám v 61 případě (49,59 %), compomer v 40 případech (35,52 %) a skloionomerní cement 22× (17,89 %). Pro neošetřitelné pacienty je často jediným možným řešením sanace chrupu v celkové anestezii. Lepší dostupnost této speciální péče a motivace opatrovníků by mohla zajistit pravidelnou sanaci chrupu problematických osob, která by napomohla udržet funkci jejich chrupu do vyššího věku.

        Klíčová slova: sanace chrupu – neošetřitelný pacient – celková anestezie