Souhrn:
V posledních 15 letech došlo v arytmologii k prudkému rozvoji užití snímání endokardiálních
elektrokardiogramů (IEKG). Zpočátku bylo cílem popsat charakteristiky převodního systému srdce
(snímání Hisogramu), dále o zjištění patologií převodního systému (ve smyslu bradyarytmií),
elektrické aktivace myokardu při běžících arytmiích s výstupem k diagnostice a přesné lokalizaci
přídavných drah při endokardiálním mapování. Dalším logickým krokem reagujícím na znalosti
z intrakardiálního mapování byl rozvoj nových terapeutických metod - DC a následně radiofrekvenční
ablace - nefarmakologických terapeutických antiarytmických přístupů, které jsou v současnosti
již běžně užívány v elektrofyziologických katetrizačních laboratořích kardiologických
pracovišť. Taktéž některé současné kardiostimulátory jsou vybaveny možnostmi snímání intrakardiálních
síňových i komorových IEKG, které umožňují užití přídavných antiarytmických stimulačních
přístupů. Dominující postavení má záznam IEKG u implantabilních
kardiovertorů-defibrilátorů, kde je na kvalitním nahrávání IEKG postavena značná část detekčních
a rozhodovacích algoritmů těchto přístrojů. Snímání IEKG je nedílnou součástí klinické
arytmologické praxe, a to v pohledu diagnostickém i terapeutickém.
Klíčová slova:
Intrakardiální elektrokardiogram - Arytmie - Diagnóza - Terapie
|