Souhrn:
Endotel je největším autokrinním, parakrinním a endokrinním orgánem lidského organismu. Podílí
se na regulaci průtoku krve a tonusu cévní stěny, aktivaci krevních destiček, adhezi monocytů
k cévní stěně, trombogenezi, metabolismu lipidů a růstu cév. Buňky endotelu mohou tvořit asi
25 různých biologicky aktivních látek. Pravděpodobně nejvýznamnější z nich je oxid dusnatý
(NO). Za fyziologických okolností endoteliální buňky trvale uvolňují malé množství NO neboli
EDRF (endotelium-derived relaxing factor) a účastní se tak regulace klidového napětí stěny cévní.
Přítomnost NO vylučovaného endoteliemi lze detekovat ve všech částech cévního řečiště, od
velkých artérií až do oblasti malých kapilár. Zvýšení vylučování NO vyvolává řada fyziologických
stimulů, například zvýšení krevního tlaku, pokles parciálního tlaku kyslíku, nebo účinek acetylcholinu,
ADP, ATP, trombinu, bradykininu nebo histaminu. NO je chemický mesenger, který vzniká
při oxidaci L-argininu na L-citrulin účinkem enzymu NO-syntázy (NOS). Endoteliální NOS
označujeme jako eNOS (endothelial/Type III/NOS-3). Existují ještě další dvě rozdílné izoformy
tohoto enzymu: nNOS (neuronal/Type I/NOS-1/bNOS) a iNOS (inducible/Type II/NOS-2). NO hraje
v důležitou roli v regulaci vaskulární homeostázy. Má celou řadu potenciálních antiaterogenních
funkcí. Způsobuje cévní vazodilataci.
Klíčová slova:
Oxid dusnatý (NO) - NO-syntáza (NOS) - Endoteliální dysfunkce - Ateroskleróza -
Zánět
|