V předložené studii byly stanoveny hladiny adenosin trifosfátu (ATP), adenosin difosfátu (ADP), adenosin monofosfátu (AMP) a kyseliny mléčné ve žvýkacím svalu, tricepsu a kvadricepsu z pravé a levé strany Sprague-Dawley krys po smrti. Vzorky byly odebrány ihned po smrti a za 120 minut. Krysy byly usmrceny buď cervikální dislokací nebo utopením. Koncentrace ATP ve žvýkacím svalu, tricepsu a kvadricepsu byly nižší ve vzorcích odebraných 120 minut po smrti než ve vzorcích odebraných ihned po smrti. Koncentrace ADP, AMP a kyseliny mléčné v těchto svalech byly vyšší ve vzorcích odebraných 120 minut po smrti než v těch odebraných ihned po smrti. Byla zjištěna lineární korelace mezi koncentracemi ATP a ADP v kvadricepsu těchto krys usmrcených cervikální dislokací a v tricepsu krys usmrcených utopením. Když jsme srovnali krysy usmrcené cervikální dislokací a utopením, koncentrace ADP, AMP a kyseliny mléčné byly nižší u krys usmrcených cervikální dislokací, a to jak ihned po smrti, tak 120 minut pro smrti. Po utopení se ATP spotřebovává rychleji z důvodů intenzivní tělesné aktivity, což vede k urychlenému rigoru mortis. Vyšší hladiny kyseliny mléčné byly zjištěny ve svalech krys usmrcených utonutím ve srovnání s druhou skupinou. U krys kontrolních a krys po elektrickém šoku ATP klesal různě u tří druhů svalů. U kontrolní skupiny pokles byl větší u žvýkacího svalu než u kvadricepsu. To může být způsobeno nižší hmotností a menší zásobou glykogenu žvýkacího svalu.U skupiny usmrcené utonutím nebyly zjištěny rozdílné hladiny ATP v různých svalech, asi v důsledku intensivní aktivity tricepsu a kvadricepsu a menší hmotnosti žvýkacího svalu. Lze uzavřít, že rigor mortis je úzce spjat se způsobem smrti.

        Klíčová slova: adenosin nukleotidy - utopení - kyselina mléčná - rigor mortis