Použití pozitivního end-exspiračního tlaku (PEEP) je nedílnou součástí ventilační strategie u nemocných se syndromem akutní dechové tísně (ARDS). Technika optimalizace nastavení PEEP je předmětem kontroverze. Cílem studie bylo nalezení algoritmu umožňujícího na základě sledování mechanických vlastností respiračního systému predikovat hodnotu PEEP s nejnižším plicním zkratem. Do prospektivní observační studie bylo zahrnuto 7 nemocných se zavedeným plicnicovým katétrem splňujících evropsko-americká konsenzuální kritéria ARDS. V průběhu sběru dat byli nemocní ventilováni režimem kontrolované zástupové ventilace s konstantním inspiračním průtokem a velikostí dechového objemu 5–7 ml/kg, inspirační pauzou 0,5–1 s, poměr inspiria a exspiria a dechová frekvence byla stanovena tak, aby nebyl přítomen intrinsický PEEP. Na testovaných úrovních PEEP byla stanovena kvazistatická compliance respirační systému (Crsq), hodnota plicního zkratu (Qs/Qt), rozdíly v end-exspiračním plicním objemu (∆EELV) mezi testovanými úrovněmi PEEP a výchozím PEEP (technikou změny PEEP) a byl kalkulován tzv. Estimated Lung Recruitment (ELR = ∆EELV – Crsqvýchozí x /PEEPtestovaný–PEEPvýchozí/). Schopnost predikce optimální hodnoty PEEP z hlediska velikosti Qs/Qt byla testována pro nejnižší PEEP s maximální compliance Crsqmax, nejvyšší PEEP s Crsqmax a kombinovaný postup, hodnotící Crsq a ELR. Pro testované postupy byla stanovena senzitivita, specificita a tzv. poměr pravděpodobnosti (LR) pro predikci nejnižší hodnoty Qs/Qt. Kombinace hodnocení compliance a velikosti ELR umožnila lépe predikovat hodnotu PEEP s nejnižším plicním zkratem. Použití kombinovaného postupu hodnotícího velikost Crsq a ELR by mohlo být přínosné pro stanovení hodnoty PEEP.

        Klíčová slova: PEEP – provzdušnění – poddajnost – ARDS – plicní zkrat