Hibernovaný myokard je chápán jako stav chronické systolické dysfunkce levé komory při ischemické chorobě srdeční, která je po revaskularizaci částečně nebo plně reverzibilní. Toto zlepšení je dnes možné s vysokou pravděpodobností předpovědět. Dříve byl hibernovaný myokard považován za adaptaci na chronicky sníženou klidovou perfuzi. V poslední době byl však pomocí pozitronové emisní tomografie opakovaně prokázán normální nebo pouze lehce snížený klidový průtok krve hibernovaným myokardem. Tento myokard má sníženou nebo vymizelou koronární rezervu vedoucí k opakovaným epizodám ischemie při zvýšení nároku na přísun kyslíku. Následně pravděpodobně dochází k opakovaným epizodám omráčení myokardu. Výsledkem je vývoj strukturál- ních změn myokardu a rozvoj kontraktilní dysfunkce. Spíše než k adaptaci, dochází k progresivní degeneraci myokardu. Čím déle tento proces trvá, tím je nižší naděje na úpravu strukturálních změn a funkce po revaskularizaci. Klinickým důsledkem je důraz na co nejčasnější revaskularizaci u předem vybraných nemoc- ných.

        Klíčová slova: ischemická choroba srdeční, funkce levé komory, hibernovaný myokard