Změny periferní mikrocirkulace
u diabetiků 1. typu sledované laser
dopplerem
Hofírek I.1, Sochor O.1, Olšovský J.2
1I. interní kardio-angiologická klinika Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny, Brno, přednosta prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc. 2II. interní klinika Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny, Brno, přednosta doc. MUDr. Miroslav Souček, CSc. |
|
Souhrn:
Cíl práce: Vypracovat metodiku a vyšetření periferní mikrocirkulace měřením průtoku laser dopplerem
(laser doppler fluxmetry, LDF) u pacientů s diabetes mellitus 1. typu a porovnání s nálezy
zdravých kontrolních osob s využitím frekvenčních analýz. Metodika: Bylo vyšetřeno 32
diabetiků 1. typu (skupina A) s průměrnou dobou trvání diabetu 14 let, kteří měli fyziologický
základní angiologický nález na tepnách dolních končetin. Vyšetření periferní mikrocirkulace na
dolních končetinách bylo provedeno metodou laser doppler fluxmetrie. Stejně byla vyšetřena
i skupina 40 zdravých kontrolních osob (skupina B). Výsledky: V základním vyhodnocení nebyly
v klidu (T0) zjištěny mezi skupinami A a B statistické rozdíly. Významné rozdíly se objevily při
vazodilatačním testu (T2). Ve skupině A byla intenzita perfuze 37 ± 23 arbitrálních perfuzních
jednotek (PU) oproti 81 ± 43 PU u skupiny B (p < 0,001). Při reperfuzi po ischemizaci (T1) činily
hodnoty prokrvení ve skupině A a B 71 ± 39 PU proti 121 ± 89 PU (p < 0,018). Při frekvenčních
analýzách byla ve skupině A oproti B celkově intenzita pomalých cévních pohybů („slow vasomotion“
- SV) nižší již v klidu (T0) 0,46 ± 0,42 PU proti 1,12 ± 0,62 PU (p < 0,011). V reperfuzní fázi po
ischemizaci (T1) byla intenzita SV 1,38 ± 0,78 PU proti 2,82 ± 1,58 (p < 0,017). Po vazodilatačním
testu (T2) činila perfuze 0,79 ± 0,65 PU proti 1,86 ± 1,31 (p < 0,009). V oblastech rychlých cévních
pohybů („fast vasomotion“ - FV; frekvence 0,210 - 0,420 Hz) byly mezi skupinou A a B významné
rozdíly v klidu (T0) a ve vazodilatačním testu (T2). V klidu 0,08 ± 0,02 PU proti 0,19 ± 0,05 PU (p <
0,006). Ve vazodilatačním testu 0,14 ± 0,03 PU proti 0,28 ± 0,11 PU (p < 0,004). Závěry: Práce
předkládá původní protokol vyšetřování a nálezy. Byly registrovány významné rozdíly v chování
periferní mikrocirkulace mezi jinak zdravými pacienty s diagnózou diabetes mellitus 1. typu
a kontrolními osobami. Tzv. spontánní cévní reaktivita (vasomotion) byla u diabetiků 1. typu
významně nižší již v klidových záznamech a zejména v reakci na vazodilatační podnět. Rozdílnosti
doposud nemají jasné vysvětlení, ale mohly by být projevem narušené endoteliální a autonomní
funkce při diabetes mellitus 1. typu. Metoda frekvenčních analýz záznamů LDF umožňuje zpřesnit
hodnocení periferního prokrvení. Mohla by se využít k detekci časných změn periferního
prokrvení, a to již v klidových záznamech.
Klíčová slova:
Periferní mikrocirkulace - Diabetes mellitus 1. typu - Laser doppler fluxmetrie -
Vazomoce - Frekvenční analýzy
|