Vzhledem k relativně vzácnému výskytu paragangliomů je problematika jejich diagnostiky zmiňována poměrně zřídka. Práce je rozdělena do dvou částí. V první je uváděno rozdělení chemodektomů v závislosti na místě výskytu a s přihlédnutím ke klinickému obrazu. Ve druhé části jsou prezentovány jednotlivé vyšetřovací postupy a metody diagnostiky. Kromě anamnézy a klinického obrazu jsou diskutovány výhody a úskalí zobrazovacích metod, jako ultrasonografie, angiografie, komputerová tomografie, nukleární magnetická rezonance, celotělová scintigrafie s využitím metaiodobenzylguanidinu a pozitronová emisní tomografie. V souvislosti s možnou endokrinní aktivitou paragangliomů je zmíněno vyšetření katecholaminů a jejich degradačních produktů.

        Klíčová slova: paragangliomy, klasifikace, diagnostika, ultrasonografie, angiografie, CT, MRI, MIBG, PET, katecholaminový screening.