Autor se zabývá možnými souvislostmi mezi neuronálními a psychologickými hypotézami vzniku psychosomatických onemocnění na příkladu psychogenně vyvolané bolesti. Opírá se o nové poznatky činnosti mozku i o vlastní psychoterapeutické zkušenosti. Navrhuje diferencované, multifaktoriální pojetí etiopatogeneze vzniku i trvání psychosomatické symptomatiky, což ozřejmuje na klinických příkladech z psychoterapeutické praxe. Zabývá se zejména psychosomatickými modely, které mají význam pro vznik funkčních bolestivých stavů: jde o somatický ekvivalent emocí, o somatizaci psychicky bolestných zážitků, o model psychického traumatu a stresu a o regulaci vnímání bolesti. Dle rozdílné struktury osobnosti a její psychodynamiky jsou indikovány i specielní psychoterapeutické strategie.

        Klíčová slova: bolest, mozková činnost, psychosomatika, psychoterapie.