Infarkt myokardu (IM) a cévní mozková příhoda (CMP) patří mezi tři nejčastější příčiny úmrtí. Vrchol mortality u IM byl v polovině šedesátých let, od té doby má křivka výrazně sestupnou tendenci. Trend mortality u CMP má spíše stacionární charakter. Obě onemocněním jsou stejného typu a následkem stejné příčiny- aterosklerózy. Významně se však liší cílová struktura, všechny výhody jsou na straně myokardu. Zatímco v léčbě IM jsme v poslední době svědky obrovských pokroků, u ischemické CMP stále převažuje rigidní přístup a pokroky jsou minimální. O léčení IM se stará úzce spolupracující tým kardiologů a kardiochirurgů, do problematiky CMP zasahuje velké množství nesourodých odborností. Kardiovaskulární problematika je nesrovnatelně více medializována než problematika cerebrovaskulární. V oblasti diagnostiky, terapie a timingu léčení IM existují na rozdíl od CMP jasná kritéria. Je třeba zdůraznit existující paralely mezi angínou pectoris a transitorní ischemickou atakou (T1A), která vyžaduje stejnou pozornost jako koronární syndromy. Volá se po změně původní definice T1A, která je zastaralá a matoucí. Terapeutické okno mezi TIA a CMP je mnohem kratší než se původně předpokládalo. Naléhavost tohoto zjištění podporují metaanalýzy studií prokazující významně časově vázaný přínos karotické endarterektomie. Smyslem sdělení je poukázat na mnohé paralely, ale zejména paradoxy mezi managementem CMP a IM.

        Klíčová slova: cévní mozková příhoda, infarkt myokardu, cerebrovaskulární onemocnění, kardiovaskulární onemocnění, transitorní ischemická ataka