Autorka se s využitím své původní pediatrické erudice zamýšlí nad posuzováním dětí s mentálním postižením. Upozorňuje na obtížnost a nesnadnost diagnostiky a uvádí kromě jiného význam integrace na zmenšení handicapu. Pro posouzení nezbytné psychologické vyšetření nebývá vždy jednoznačné a izolovaný význam IQ nesmí být přeceňován. Praxe ukazuje, že indikovaně přiznaná částečná invalidita většinou celkovou situaci posuzovaného neřeší.

        Klíčová slova: mentální retardace – inteligence – inteligenční kvocient – deprivace – kvalita života – socializace – invalidita