Souhrn:
Pojem chronický únavový syndrom(CFS – Chronic Fatigue Syndrome) se poprvé objevil ve 20. století a představuje od počátku
jak diagnostický, tak i terapeutický a socioekonomický problém. V poslední době se často používá pojem chronický únavový
a imunitní dysfunkční syndrom (CFIDS – Chronic Fatigue and Immune Dysfunction Syndrome), pokud je u pacienta zjištěna
porucha imunitního systému. V souvislosti s CFS se můžeme také setkat s pojmy fibromyalgie a postvirový únavový syndrom
(PFS – Postviral Fatigue Syndrom), které jsou označovány jako podskupiny CFS. Podle současných medicínských poznatků
jde u CFS o tzv. nouzovou diagnózu. Doposud není jednoznačně stanoveno, zda jde o nemoc či nespecifické příznaky, které
i několik let mohou předcházet manifestaci určitého onemocnění, a to autoimunitního, nádorového, endokrinního, metabolického
nebo infekčního.CFS nebyl uznánWHOjako diagnóza, následně nebyl ani uveden v 10. Mezinárodní klasifikaci nemocí.
Z těchto důvodů je hodnocen stále jako syndrom, tj. soubor objektivních a subjektivních příznaků, které nedovedeme přesně
diagnosticky zařadit a které se mohou vyskytovat při různých onemocněních.
Článek obsahuje aktuální přehled o současných pohledech na CFS. Je zmíněna etiologie, patogeneze, diagnostika, orientačně
jsou uvedeny možnosti terapeutického ovlivnění a závěrem je zmíněna problematika CFS v posudkovém lékařství.
Klíčová slova:
únava – chronický únavový syndrom– chronický únavový a imunitní dysfunkční syndrom– postinfekční únavový
syndrom – fibromyalgie
|