Aktivní jizvy mohou sloužit jako model poruch měkkých tkání. Měkké tkáně dokonale obklopují hybnou soustavu. Musí se proto volně protahovat a vzájemně pohybovat v harmonii s klouby a svaly. Jsou to aktivní jizvy, které narušují tento pohyb a tím narušují funkci celé pohybové soustavy. Klinicky je poznáváme právě tím, že protažitelnost povrchu je porušena, že je změněna podkožní řasa, že jejíhluboké vrstvy se volně proti sobě a proti kosti nepohybujía že v dutině břišníhmatáme rezistenci, která povoluje při jemném stlačování. Vlastní materiál dostatečně sledovaných pacientů obsahuje 51 pacientů, povětšinou operačních jizev. Šlo při tom o pacienty trpící běžnými bolestivými funkčními poruchami ve všech částech pohybové soustavy. Terapie spočívala v prvé řadě v metodě léčení měkkých částí pomocí fenoménu bariéry. Neboť u funkčních poruch jde zpravidla o multifaktoriální onemocnění, tak také jizva může být pouze jedním z faktorů, rozhodující je její relevantnost. Ukázala se jako vysoce relevantní u 36 pacientů, částečně relevantní u 13 zcela bezvýznamná u 3 pacientů. Léčení aktivních jizev bývá vysoce významné a úspěšné u velkého počtu pacientů, zejména po operacích.Pokud však aktivní jizvy nepoznáváme a neléčíme jsou důležitou příčinou terapeutického neúspěchu a recidiv. Jsou proto významným článkem manipulační léčby.

        Klíčová slova: aktivní jizvy,měkké tkáně, fenomén bariéry, relevantnost,funkční poruchy pohybové soustavy