Je známo, že hypoxie vede ke zvýšené expresi některých genů s cílem kompenzovat její vliv na organizmus a adaptovat buňky a tkáně na prostředí s nedostatkem kyslíku. Mechanizmus buněčných a tkáňových reakcí na hypoxii byl v posledních letech předmětem intenzivního výzkumu. Nejdéle známou komponentou tohoto mechanizmu je hypoxií indukovaný faktor-1 (HIF-1), jehož množství při hypoxii v buňce stoupá. Navázáním na regulační oblasti citlivých genů zvyšuje jejich transkripci. Zcela nedávno byly popsány jeho další klíčové části – von Hippelův Lindaův protein a prolylhydroxylázy, které při dostatečném množství kyslíku umožňují degradaci α-podjednotky HIF-1. Tím je v buňkách s fyziologickou koncentrací kyslíku udržována nízká hladina HIF-1 a transkripce cílových genu probíhá na bazální úrovni. Tyto nové poznatky jsou východiskem dalšího poznání a případného terapeutického využití.

        Klíčová slova: hypoxie, von Hippel Lindau, hypoxií indukovaný faktor-1, regulace genové exprese.