Východisko. Chronické selhání ledvin a jeho léčení dialýzou vystavuje nemocné mimořádně vysoké míře stresu. Cílem studie bylo zjistit, které stresy nejvíce zatěžují dialyzované nemocné a jak souvisí míra prožívaného stresu s příslušností k pohlaví, s věkem a trváním dialýzy. Metody a výsledky. Soubor tvořilo 66 pacientů (40 žen, 26 mužů) s chronickým selháním ledvin léčených v pravidelném hemodialyzačním programu. Průměrný věk byl 57 let, rozmezí od 26 do 75 let. Pravidelné dialyzační léčení trvalo v průměru 51 měsíců, rozmezí od 4 do 144 měsíců. Pacienti vyplnili Škálu hemodialyzačních stresorů, která obsahuje 31 položek, z toho 6 fyziologických a 25 psychosociálních, a každý stresor hodnotili na čtyřbodové Likertově stupnici. Výsledky jsou uvedeny jako průměr a směrodatná odchylka. Pro porovnání rozdílů mezi podskupinami byl použit nepárový t-test. Výsledky ukázaly, že nejvýraznějšími stresory jsou omezení fyzické aktivity (průměr 1,91), omezené možnosti rekreace (průměr 1,76), ztráta tělesných funkcí (průměr 1,68), únava (průměr 1,67) a omezení tekutin (průměr 1,61). Průměrný stresový skór pro celou škálu byl 32±11, přičemž teoreticky nejvyšší možná hodnota je 93. Celkový stresový skór se u mužů a žen významně nelišil, u starších pacientů (nad 50 let) byl statisticky významně vyšší než u mladších (p<0,05) a u nemocných léčených déle nežli 1 rok byl statisticky významně vyšší (p<0,05) než u nemocných léčených kratší dobu. Závěry. Dialyzovaní nemocní jsou zatíženi především stresory psychosociální povahy. Největší tíhu stresu spojeného s dialýzou nesou starší a delší dobu dialyzovaní pacienti. Míra stresu u krátce a dlouhodobě dialyzovaných je obdobná. Nejvíce jsou stresům vystaveni nemocní v posledním roce svého života.

        Klíčová slova: hemodialýza, fyziologické stresory, psychosociální stresory