Vzhledem k přítomnosti jedinečných antigenů v nádorových buňkách představuje chronická myeloidní leukémie atraktivní cíl pro imunoterapii. Pokroky v oblastech genové terapie, nádorové imunologie a vakcinologie nabízejí celé spektrum preparátů, které by mohly být využity pro tento účel. Dosud omezené zkušenosti získané na pacientech s chronickou myeloidní leukémií demonstrují, že je možné vyvolat specifické imunitní reakce pomocí syntetických peptidových vakcín. Jejich klinická účinnost je však prozatím malá. Probíhající studie na myších modelech by měly ukázat, jak vyvolat účinnou imunitu proti buňkám transformovaným fúzním genem bcr-abl. Autor diskutuje výhody ale i omezení zvířecích modelů pro vývoj prostředků imunoterapie chronické myeloidní leukémie. Zabývá se i možností, že vakcíny založené na imunogenech odvozených od proteinu bcr-abl a prokazatelně účinné v myších modelech nebudou mít žádoucí léčebný efekt u pacientů s chronickou myeloidní leukémií, a navrhuje, jak se s možnými problémy vyrovnat.

        Klíčová slova: chronická myeloidní leukémie, imunologie, vakcíny.