Souhrn:
Přesto, že všechny teorie vzniku cholesteatomů středního ucha jsou staré nejméně 75
roků, přes nezměrná poznání jejich biologického chování a složení i poznání jejich prekurzorů
a experimentálního navození na zvířeti, zůstává jejich etiopatogeneze nevyjasněna. Navíc v posledních
padesáti letech, v období převratných změn v léčebných postupech tubotympanálních zánětů,
došlo k podstatné změně podob středoušního cholesteatomu. Vymizely mezoepitympanální cholesteatomy
po nekrotických otitidách, ale zmnožily se mezotympanální formy cholesteatomů, a to také
za celistvým bubínkem, dále cholesteatomy v dětském věku a v dobře vyvinuté pneumatizaci,
u nichž je hledána neoprávněně kongenitální geneze. Prevence spočívá primárně v prevenci všech
typů tubotympanálních zánětů a myringitid, jejich sanaci ad integrum a sekundárně v léčbě prekurzorů
vzniku cholesteatomu, jakými jsou drenážní a ventilační dysfunkce všech vzdušných
prostor středního ucha, dále u určitých druhů dystrofií bubínku a terciárně v dokonalé a včasné
operaci cholesteatomu.
Klíčová slova:
cholesteatom, středouší, prevence cholesteatomu.
|