Diabetes mellitus je chronické onemocnění, jehož výskyt ve většině zemí progresivně stoupá. Transplantace pankreatu je zatím jediným způsobem léčby diabetu I. typu, který může zajistit dlouhodobou normoglykémii a nezávislost na zevním inzulínu. Transplantační léčba je však stále spojena s určitou morbiditou a především s nutností nepřetržitého užívání imunosupresivní terapie. Autor popisuje klinické zkušenosti s více než 200 transplantacemi slinivky břišní ve srovnání s poznatky světové literatury. Podává přehled o základních problémech při indikaci k transplantaci a podrobněji je probrána technická část celého výkonu. Pozornost je věnována i chirurgickým komplikacím a imunologickým aspektům. V posledních letech se chirurgická technika a taktika kombinované transplantace pankreatu a ledviny standardizovala. Nejužívanějším postupem při kombinované transplantaci ledviny a pankreatu je dnes transplantace celé žlázy se segmentem duodena a drenáží pankreatické šťávy do střeva příjemce. Díky zavedení nových imunosupresivních léků se také daří zlepšovat dlouhodobé výsledky transplantací. Problémem zůstává diagnostika rejekce pankreatického štěpu.

        Klíčová slova: transplantace pankreatu, diabetes mellitus.