Kromě tradičních stresů lékařské profese (především časový stres, jednání s obtížnými pacienty, terapeutické neúspěchy, zasahování profese do soukromého života) se v posledních desetiletích musí lékaři vyrovnávat i s pok- račující technizací a byrokratizací medicíny, které vedou k narušení terapeutického vztahu mezi lékařem, a se zhoršujícími se osobními vztahy. Lékaři jsou více než jiní profesionálové pod tlakem obav z potenciálních rizik a jsou proto úzkostnější. Největším zdravotním rizikem je pro lékaře syndrom vyhoření, který se dá ve stručnosti charakterizovat jako ztráta pozitivního vztahu k sobě i k okolí a ztráta pracovní schopnosti.

        Klíčová slova: lékařský stres, syndrom „vyhoření“, technizace medicíny, vztah k okolí.