Tělesné schéma je souborem paměťových vzorců, uložených ve strukturách mozku, z nichž nejdůležitější úlohu hrají parietální laloky. Jeho základemje genetické naprogramování struktur a jejich funkcí i soubor informací, dodávaných činností smyslů. Vzorec tělového schématu je dynamický, umožňuje podvědomé i vědomé reagování na podněty v čase a prostoru. Tělesné schéma je abstraktním obrazem – podvědomou i vědomou představou o našem vlastním těle a jeho součástech, jejich funkci, poloze, tvaru i pohybu. U člověka rozpoznávání tělesného schématu nazýváme somatognozií. Mezi poruchy somatognozie pak řadíme fenomén tělového a viscerálního fantomu a fantomové bolesti a další poruchy, o kterých se dovídáme díky řečové komunikaci: autotopoagnozii, hemiasomatognozii, asymbolii bolesti, anosognozii hemiplegie, anosognozii slepoty, hluchoty, syndromu opomíjení (neglect) a dalších poruch, stojících na pomezí zájmu neurologů a psychiatrů. Viscerálním fantomům byl věnován podstatně menší zájem než přeludům končetin. Dovolil jsem si proto upozornit na fenomén fantomu u pacientů s kolostomií po amputaci rekta. Podal jsem přehled současných názorů na tělesné schéma a jeho poruchy, kortikální plasticitu i na problém kortikální maladaptace u amputací a na terapii těchto poruch.

        Klíčová slova: fantom bolesti, viscerální a somatický fantom, somatognózie, tělesné schéma, kortilkální plasticita.