Ochranu dětí jako jednu z nejstarších aktivit obrany a uchování života lze chápat jako soubor činností, zásahů a intervencí, směřujících ke každému dítěti a usilujících o jeho dostatečnou obranyschopnost před všemi nepříznivými vlivy na jeho dobrý stav a vývoj. Dále znalost i umění jim předcházet. Současně znamená soustřeďování pozornosti angažovaných pracovníků v péči o dítě na problematiku a její řešení vznikajících či již vzniklých škod, vad a poruch jednotlivých dětí i celé dětské populace. To vyžaduje schopnosti rozpoznat endogenní, exogenní, nejčastěji však vzájemně propojené nepříznivé vlivy, jež tyto nedostatky v životě dětí způsobují. Přitom se snažit o jejich eliminaci. To znamená je léčit a rehabilitovat k navrácení příznivého stavu. Nejvýznamnější místo ve všech těchto snahách pak náleží rodičům, rodině. Pro posouzení úrovně a charakteristiky ochrany dětí v ČR byla použita hodnocení Výboru pro práva dítěte první (1997)a druhé (2003)z právy ČR o implementaci Úmluvy o právech dítěte. Zatímco první hodnocení se zaměřilo spíše na obecnou problematiku, týkající se dětí jako celku, druhé se soustřeďovalo hlavně na jednotlivé okruhy dětí ve zvlášť nepříznivých podmínkách. V prvé zprávě shledával Výbor výtečnou úroveň zdravotní a výchovné péče (i když ve druhé již u výchovné uváděl řadu nedostatků), zřízení Linky důvěry a přípravu řady zákonů, týkajících se rodiny a dítěte. V obou zprávách opakovaně vytkl nedostatky v implementaci nejdůležitějších principů Úmluvy – nejlepší zájem o dítě, nediskriminace, respekt k názoru dítěte, právo rodičů na děti a naopak, problém institucionalizace. Dále řadu dalších problémů a otázek, jako je neustavení Koordinačního orgánu pro komplexní ochranu dětí, vypracování Národního plánu péče o rodinu a dítě, neřešený problém monitoringu, výzkumu a vzdělávání v této oblasti. I když výhrady Výboru pro dětská práva k naší ochraně dětí nejsou pominutelné, přece jen celkový pohled hodnocení Výboru i diskuzí o 1. a 2. zprávě nám dovoluje chápat úroveň naší ochrany dětí jako celkem uspokojivou. Současně však vybízí naléhavě k jejímu dalšímu zlepšování, zvláště s ohledem aspoň na zásadní připomínky a doporučení Výboru OSN pro práva dítěte.

        Klíčová slova: ochrana stavu a vývoje dítěte, děti ve zvlášť nepříznivých situacích, Úmluva o právech dítěte, 1. a 2. zpráva o plnění Úmluvy, Výbor OSN pro práva dítěte, hodnocení zpráv.