Článek je koncipován do dvou částí. První část seznamuje s literárními údaji o úloze antibiotické léčby nemocných s reaktivní artritidou. Druhá část článku podává informace o významu antibiotické léčby pacientů s reaktivní artritidou z Národního registru revmatických chorob. Cíl sledovánívyhodnotit vztah mezi úvodní antibiotickou léčbou a dlouhodobou terapií u nemocných s reaktivní artritidou z Národního registru revmatických chorob. Metody. Pacienti, kteří byli zařazováni do registru od roku 1999 do roku 2001 byli vyzváni po 2 letech ke kontrolnímu vyšetření. Z původního souboru reflektovalo na vyzvání 40 nemocných (50 %). Kontrolovaný soubor byl rozdělen do dvou skupin – na skupinu, která byla v úvodu léčena antibiotiky a na skupinu neléčenou antibiotiky. V jednotlivých skupinách byla vyhodnocena jednak celková terapie, jednak terapie s ohledem na její typ (nesteroidní antirevmatika, kortikosteroidy, salazopyrin) a skupiny byly vzájemně statisticky porovnány. Výsledky. Nebyly zjištěny statisticky výrazné rozdíly v celkové terapii mezi skupinami (41,2 % v ATB léčené a 56,5 % v ATB neléčené skupině zůstává na terapii po dvou letech). Rozdíl mezi skupinami nedosáhl rovněž statistické významnosti v terapii nesteroidními antirevmatiky (5,9 % v ATB léčené skupině a 17,4 % v ATB neléčené skupině), ani v terapii salazopyrinem (29,4 % v ATB skupině a 34,8 % v ATB neléčené skupině). Statisticky významný rozdíl mezi skupinami byl zjištěn pouze v terapii kortikoidy (17,7 % v ATB léčené skupině a 8,7 % v ATB neléčené skupině). Vzhledem k malýmčíslům je však tento rozdíl obtížně interpretovatelný. Závěr. Získané výsledky jsou ve shodě s literárními údaji. Terapie antibiotiky prognózu nemocných s reaktivní artritidou z Národního registru neovlivnila.

        Klíčová slova: reaktivní artritida, antibiotické studie, Národní registr revmatických chorob