Vazba O2 na hemovou strukturu v hemoglobinu může iniciovat tvorbu volných radikálů. Některé redukční látky, jako např. askorbová kyselina, působí vůči volným radikálům antioxidačně, ale paradoxně se mohou podílet i na mechanismech jejich tvorby. Přijetím jednoho elektronu O2 v oxyhemoglobinu se totiž potenciálně vyvolá nejen tvorba methemoglobinu, ale i H2O2 a dalších volných radikálů, a to např. disociačními mechanismy komplexu ferrihemu. Podrobili jsme proto analýze možnou genezi volných radikálů a jejich účinek na charakteristiku fluorescen- čního pozadí erytrocytu při stanovení erytrocytárního zink-protoporfyrinu (ZPP) metodou front-face hemato- fluorometrie po přímé oxidační zátěži erytrocytu H2O2 a askorbovou kyselinou in vitro. Až řádově významná změna autofluorescence erytrocytu, dosažená oxidační zátěží v modelovém experimentu, navozuje otázky význa- mu možného poškození této krevní buňky in vivo. Při hodnocení relevantnosti naměřené hodnoty koncentrace ZPP v erytrocytu metodou přímé hematofluoro- metrie může pak sehrát významnou úlohu interferenční erytrocytární fluorescence (IEF). Diskutuje se zde proto o některých možných aspektech tohoto fenoménu, prooxidačního účinku askorbové kyseliny a tvorby volných radikálů.

        Klíčová slova: hematofluorometrie, interferenční fluorescence, zink-protoporfyrin, askorbová kyselina, oxidač- ní stres, methemoglobinémie.