V pokusech na myších samcích byla sledována terapeutická účinnost vybraných reaktivátorů acetylcholinesterasy (obidoxim, oxim HI-6, trimedoxim) vůči akutní otravě tabunem v závislosti na jejich dávce. Srovnání hodnot střední smrtné dávky (LD50) tabunu při intoxikaci ovlivněné antidotní terapií skládající se z atropinu a některého z testovaných oximů prokázalo, že u všech tří sledovaných oximů jejich dávka výrazně ovlivňuje jejich účinek. Nejvyšší účinnosti bylo vždy dosaženo při podání oximů v maximální terapeutické dávce (20 % LD50). Ze srovnání účinnosti ekviefektivních dávek testovaných oximů vyplývá, že ve všech dávkách nejúčinněji eliminuje akutní letální účinky tabunu trimedoxim a naopak jako nejméně účinný se jeví obidoxim, i když v nejnižší testované dávce (2 % LD50) rozdíly mezi terapeutickou účinností jednotlivých oximů nejsou statisticky významné. Oxim HI-6 je statisticky významně účinnější než obidoxim (v dávce odpovídající 20 % LD50), ale méně účinný než trimedoxim (v dávce odpovídající 5% LD50). Dosažené výsledky ukázaly, že oxim HI-6, tolik účinný vůči jiné nervově paralytické látce somanu, není nejvýhodnějším reaktivátorem acetylcholinesterasy pro terapii akutních otrav tabunem, i když jeho nižší účinnost je částečně eliminována možností vyššího dávkování v humánní medicíně díky nižší toxicitě pro savce. Nejvhodnějším reaktivátorem acetylcholinesterasy k eliminaci akutních letálních toxických účinků tabunu se jeví trimedoxim. Obidoxim, který je toho času vůbec nejpoužívanějším reaktivátorem acetylcholinesterasy v terapii otrav NPL, je podobně jako v případě otravy somanem relativně nejméně vhodným oximem zaručujícím přežití letálních otrav tabunem.

        Klíčová slova: tabun – myš – oxim HI-6 – obidoxim – trimedoxim – atropin – dávková závislost