Základní principy lékařské etiky, především princip nonmaleficience a beneficience zůstávají neměnné od starověku až dodnes. Pacienta nepoškodit a přinést mu co největší benefit při zohlednění lidských práv a dodržení zásad pravdivé otevřené komunikace je v medicíně chronických chorob a v medicíně paliativní zásadní. Některé alternativní metody, zvláště ty, které jsou provozovány samotnými lékaři a halí se do pláště vědeckosti, mohou vážně nemocného těžce poškodit jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Varovným příkladem je etikoterapie, která jako jedna z nevědeckých metod navozuje mylný dojem spojení terapie a etiky, zatímco sama je hrubě neetická.

        Klíčová slova: lékařská etika, etikoterapie, esoterismus, gnóze, alternativní metody.