Autorka zkoumá 115 osob ošetřených do dvou měsíců po rozsáhlé povodni v roce 1997. Diagnosticky se jednalo ze 47,8 % o nemocné schizofre- nií, ze 33,0 % o afektivní poruchy a z 19,2 % o diagnózy jiné. Přímo postiženo povodněmi bylo 13,0 %, avšak zhoršení zdravotního stavu udala jedna třetina souboru, 5,2 % bylo hospitalizováno. Další třetina nemocných zhoršena neby- la, ale povodně hluboce prožívala, a třetí třetina zhoršena nebyla a k povod- ním byla lhostejná. Ve sledovaném období bylo méně hospitalizací než v jiných letech a nebyl zjištěn žádný sebevražedný pokus ani dokonaná se- bevražda. Nevyskytla se též žádná reakce na těžký stres (F 43). Autorka nabízí vysvětlení. Diagnostické složení souboru a užívání psychofarmak mohlo ovlivnit velké procento lidí, na které povodně nepůsobily, nebo půso- bily bez zhoršení zdravotního stavu. Absence sebevražedných aktivit by moh- la být způsobena probuzením pozitivních postojů jedinců k sobě samým i k druhým v důsledku rozsáhlé katastrofy.

        Klíčová slova: povodně, reakce na stres, sebevraždy, ambulantní podmínky.