Autoři provedli epidemiologickou studii, jejíž výsledky hodnotily terapii revmatoidní artritidy jednotlivými chorobu modifikujícími léky (DMARDs) z hlediska účinnosti a toxicity. Jednalo se o retrospektivní, multicentrickou studii, kdy byla využita dokumentace z 15 ambulantních i lůžko- vých revmatologických zařízení na území České a Slovenské republiky. Na základě této dokumen- tace byl lékařem vyplněn dotazník pro počítačové zpracování. Celkem bylo zachyceno 1162 případů přerušení terapie DMARDs u 760 pacientů s RA. Přerušení terapie z důvodů nežádoucích účinků bylo nejčastěji zachyceno u terapie zlatem a u terapie metotrexátem (u obou kolem 60 % dokumen- tovaných případů přerušení terapie). Nejméně často byla pro nežádoucí účinky vysazována antima- larika (necelých 25 %). Z důvodů nedostatečné účinnosti byla naopak nejčastěji vysazována antima- larika (66 %), nejméně často byl pro neúčinnost vysazován cyklofosfamid (necelých 20 %). Průměrná délka léčby DMARDs dosáhla téměř 30 měsíců. Překvapivě nejdéle byl podáván cyklofosfamid (průměrná délka podávání dosáhla 39 měsíců), nejkratší dobu byl podáván cyklosporin (průměrně 9 měsíců). Délka léčby signifikantně korelovala s věkem nemocného v době zahájení léčby, poziti- vitou revmatoidního faktoru, extraartikulárními příznaky a vzděláním nemocného. Naopak nebylo zjištěno ovlivnění délky podávání DMARDs dalšími sledovanými faktory (pohlaví, sedimentace, současné podávání kortikoidů).

        Klíčová slova: revmatoidní artritida, terapie, chorobu modifikující léky, DMARDs, nežádoucí účinky, nedostatečná účinnost