Fenomén svítání je definován jako vzestup koncentrace P-glukosy v druhé polovině noci minimálně o 1 mmol/l. Cílem této práce bylo posoudit u nediabetiků vývoj koncentrace glukosy v intersticiální tekutině (ISF-glukosy) mezi 0. a 9. hodinou za účelem rozpoznání fenoménu svítání, zjistit rozložení četností koncentrací ISF-glukosy během 24 hodin a ověřit spolehlivost senzorů CGMS (Continuous Glucose Monitoring System), které jsme k měření ISF-glukosy použili. Senzor jsme zavedli 12 nediabetikům do podkoží břicha – 10 žen, 2 muži; 27 ± 10 let (x ± SD); BMI 22 ± 1,5 kg/m2; TK 117 ± 10/75 ± 10mmHg; tepová frekvence 68 ± 5,4/min; fP-glukosa 4,5 ± 0,41mmol/l; HbA1C 4,9 ± 0,21 %. Koncentrace P-glukosy byla měřena glukometrem Optium a ukládána společně s kódy významných událostí do monitoru CGMS. Senzory byly zavedeny celkem 1064 hodin (byly funkční 1013 hodin), provedly 12 159 měření, z nich 513 párových. Průměrná absolutní chyba mezi koncentrací ISF-glukosy a P-glukosy byla 14,0 %. Fenomén svítání se v naší skupině vyskytl u 75 % probandů, většinou opakovaně (v 66,7 %). Četnosti koncentrací ISF-glukosy v průběhu dne měly charakter normálního rozdělení. Více než 96 % hodnot koncentrací ISF-glukosy se nachází v intervalu 3–8 mmol/l. CGMS se osvědčil jako spolehlivá metoda pro určování koncentrace P-glukosy.Ke zhodnocení významu fenoménu svítání pro metabolismus diabetiků i ne-diabetiků jsou žádoucí další studie.

        Klíčová slova: kontinuální monitorování glukosy, selfmonitoring, intersticiální tekutina, fenomén svítání, zdraví dobrovolníci.