Východisko. Celulární rejekční infiltrace intersticia je základním histologickým nálezem v biopsii transplanto- vaných ledvin a leukostáza ve svalových arteriích a glomerulech je důležitou známkou exacerbující rejekce. K lepšímu pochopení a přesnější interpretaci těchto změn jsme využili imunohistochemii. Metody a výsledky. Vzorky tkáně - 282 z 208 štěpů - jsme vyšetřili dvou- nebo třístupňovou imunoenzymovou metodou pomocí 28 mono- nebo polyklonálních protilátek specifických proti sérii diferenciačních a aktivačních leukocytárních antigenů, adhezních molekul a vybraných cytokinů. V kompaktní složce rejekčního infiltrátu CD4 +
lymfocyty s expresí CD 45 RA antigenu převládaly, kdežto v disperzní bylo nejvíce makrofágů (CD68, 14, 11b); jejich počet zde významně koreloval s poškozením parenchymu, stejně jako intraarteriální a glomerulární akumulace. Disperzní infiltrát a adherující buňky exprimovaly CD45 RO (zřídka CD25) a integrinové molekuly řady CD11 a CD49. CD57 + lymfocyty pronikaly intratubulárně, v cévách se však nehromadily. Z adhezních molekul „Ig-su- perrodiny“ byl CD106 (VCAM-1) významnější než CD54 (ICAM-1) a jeho arteriální a mezangiální exprese korelovala s rejekčním poškozením. Průkaz řady cytokinů (IL1, IL2, TNF a, b) nedal jednoznačné výsledky ani korelace. Závěry. Imunohistochemie značně zpřesňuje bioptické hodnocení rejekční nefropatie a některé antigeny (např. CD68, CD14, CD45 RO, CD57, CD106) jsou vhodné pro diagnostickou praxi: jejich pomocí lze lépe posoudit aktivitu rejekce, stanovit pravděpodobnost cévních lézí u vzorků bez zastižených cév a citlivěji detekovat intravas- kulární stázu a adhezi leukocytů.

        Klíčová slova: rejekce, biopsie a imunohistochemie štěpu, povrchové buněčné znaky, adhezní molekuly, T lym- focyty, makrofágy.