Východisko. Cílem této práce bylo posoudit bezpečnost a účinnost mechanické distální protekce pomocí FilterWire EZ® (FW) během přímé koronární angioplastiky. Metody a výsledky. Soubor tvoří 31 nemocných s akutním infarktem myokardu (AIM) s elevacemi ST úseku, kteří byli léčeni primární koronární angioplastikou s použitím FW. Kontrolní skupinu tvoří 33 nemocných s AIM a elevacemi ST úseků, kteří byli léčeni primární angioplastikou bez distální protekce. Úspěšné zavedení FW jsme dosáhli u 30 nemocných (97 %). Ve skupině s FW bylo pozorováno méně distálních embolizací (3 vs. 18 %, p=0,04), účinnější reperfuze hodnocená pomocí rezoluce ST o více než 50 % ihned po výkonu (83 vs.61 %, p=0,05). Trend k efektivnější reperfuzi ve FW skupině podpořil i vyšší počet nemocných s „corrected TIMI frame count“ <27, i když tento rozdíl nedosáhl statistické významnosti (87 vs. 73 %, p=0,09). Mezi skupinami nebyl rozdíl v průměrných maximálních hodnotách CK a CK-MB, i když je neznačen trend k menšímu vyplavování ve FW skupině (32,1±24,5 vs. 35,3±31,0, p=0,33; 4,2±3 vs. 4,4±3,7, p=0,44). Závěry. Studie prokázala, že distální embolizace jsou častým nálezem v průběhu přímé koronární angioplastiky. Použití FW v této situaci u selektované skupiny nemocných je jednoduché, bezpečné a je spojeno se známkami efektivnější reperfuze.

        Klíčová slova: akutní infarkt myokardu, primární angioplastika, embolizace, distální protekce.