Aktuální otázkou zůstává optimální způsob leštění kompozitních materiálů jak v ordinaci tak v zubní laboratoři. Autoři analyzovali povrch vzorků laboratorních kompozit po vyleštění. Porovnávali různé způsoby leštění hybridního sklopolymeru Artglass a novějšího mikroplněného sklopolymeru Signum výrobce Heraeus-Kulzer.Pro měření drsnosti povrchu vzorků zvolili metodu mikroskopie atomárních sil – AFM (Atomic Force Microscopy).Na úrovni AFM mikroskopie byla potvrzena lepší leštitelnost mikroplněného sklopolymeru Signum oproti materiálu Artglass.Uvzorků sklopolymerního kompozita Artglass leštěných pastou Opal nebo kombinací pasty HP a leštící suspenze Sitol bylo dosaženo lepšího výsledku než u způsobu leštění pastou HPdoporučeného výrobcem.Délka doby leštění měla pozitivní vlivna kvalitu leštěného povrchu vzorků.

        Klíčová slova: kompozitní pryskyřice – polyglas-sklopolymer – dentální leštění – mikroskopie atomárních sil