Koxiby byly vyvinuty jako alternativa podávání konvenčních nesteroidních antirevmatik za účelem snížení rizika vzniku gastrointestinálních komplikací. V souvislosti se studií VIGOR se začala diskutovat otázka kardiovaskulární bezpečnosti podávání koxibů, neboť pacienti, kteří dostávali ve studii rofekoxib, měli vyšší výskyt nefatálního infarktu myokardu v porovnání s naproxenem. Výsledky dalších studií ověřujících bezpečnost podávání koxibů jsou kontroverzní, jedná se však většinou o retrospektivní observační populační studie a negativní vliv na kardiovaskulární aparát v nich dosud nebyl bezpečně prokázán. Mechanismus, který by mohl být důvodem zvýšeného výskytu kardiovaskulárních příhod, je nejasný, uvažuje se o změně poměru prostacyklinu (PGI2) a tromboxanu (TXA2) v důsledku podávání inhibitorů cyklooxygenázy-2. Je také možné, že se vliv na kardiovaskulární aparát liší mezi jednotlivými představiteli koxibů. V poslední době se objevují zprávy, že by např. celekoxib mohl mít dokonce kardioprotektivní efekt, neboť zlepšuje endoteliální dysfunkci u pacientů s ischemickou nemocí srdeční a s hypertenzí. Z uvedeného přehledu studií ověřujících renální bezpečnost podávání koxibů vyplývá, že inhibitory cyklooxygenázy-2 nepřinášejí větší renální bezpečnost v porovnání s konvenčními NSA, a to s ohledem na ovlivnění ledvinných funkcí, retenci sodíku i vývoj hypertenze.

        Klíčová slova: kardiovaskulární, renální, bezpečnost, koxiby, cyklooxygenáza, COX-1, COX-2, infarkt myokardu, hypertenze