Celiakie je autoimunitní onemocnění navozené gliadinovou frakcí lepku (proteinu obsaženého v zrnech pšenice, žita, ječmene a ovsa) u geneticky disponovaných osob. Onemocnění primárně postihuje střevní sliznici. Pro diagnózu celiakie je rozhodující histologický průkaz lymfoplazmocytárního infiltrátu a různého stupně atrofie sliznice s hyperplazií krypt. Klinické projevy jsou značně variabilní – od průjmovitých stolic s únavou, hmotnostním úbytkem a dalšími projevy malabsorpce až po zcela necharakteristické obtíže (meteorismus, bolesti břicha) nebo nemusí být zažívací obtíže vůbec vyjádřeny. Jediným projevem onemocnění může být osteoporóza, osteomalacie, neurologické poruchy, gynekologické, kožní či kloubní postižení – nejčastěji neerozivní symetrické polyartritidy postihující ramena, kolena a kyčle a možným axiálním postižením. Autoři se v článku věnují využití pro celiakii specifických protilátek v diagnostice celiakie, muskuloskeletálním projevům (zejména osteoporóze a kloubním projevům) a výskytu celiakie mezi pacienty se systémovými onemocněními pojiva.

        Klíčová slova: celiakie, osteoporóza, osteomalacie, artritida, protilátky